24.května 2014: ZZO - Zkouška se Zadkem Odřeným

Tak jsem se právě probral z odpoledního odpočinku a musím vám povědět, co se dneska dělo. Skládali jsme totiž zkoušku z poslušnosti, tentokrát to byla ZZO. A jak mi to vlastně probíhalo? Řeknu vám, že to byla celkem sranda, já jsem si to fakt užil:-)

Začínal jsem chůzí u nohy (čuch sem, čuch tam, abych věděl, kudy cesta vede:-) ). Po odpoutání z vodítka jsem na povel "VOLNO" odběhl za kámošem Oxym, který čekal na odložení. Ale pak jsem se teda nechal přivolat, aby se neřeklo... Dál se pokračovalo v chůzi u nohy, pak sedni - lehni a odložení za pochodu. To docela umím, takže jsem se choval jako slušný pes. Po něm následoval aport. Ten jsme trénovali hodně dlouho a stál nás hodně práce, tak jsem se rozhodl, že si cvik pořádně vychutnám. Počkal jsem, až panička odhodí, vzorově jsem vyběhl a pak jsem začal předvádět, co s tou činkou umím. Chytil jsem ji za jeden konec, pak za druhej, usmál jsem se na paničku a na pana rozhodčího, popadl jsem činku a donesl ji k paničce. Ta se teda trochu šklebila, ale přece se tím nenechám rozhodit, ne? Čekalo nás poslední odložení. Tak jsem si lehl, chvíli koukal po všech vejrech a když už jsem toho měl dost, tak jsem se zvedl. Bohužel mi nebyl dopřán žádný pohyb a na rozkaz pana rozhodčího jsem byl opět položen. Ach jo, tak jsem se po zbytek ležení tvářil jako maximálně utýraný pes... Potom si nás pan rozhodčí zavolal, že nám poví bodování:

Přivolání: 6 

Ovladatelnost na vodítku: 7 

Sedni - lehni: 10

Odložení za pochodu: 9

Aport volný: 5

Odložení psa: 5

Celkem: 42 s odřenýma ušima i ocasem

Ale mám to, ne? :-) Pak jsme měli pauzu a já jsem se zatím mohl očuchat s ostatníma pejskama a fenkama. Speciální cviky (přivolání za ztížených podmínek, chování psa ve skupině osob chování přivázaného psa) jsem zvládl dobře. Při tom jsme si pěkně popovídali s panem rozhodčím. Dokonce se smál, že to volno vždycky beru strašně zodpovědně:-)

Když jsme přijeli domů, tak jsem dostal za odměnu dobroty a panička si mohla pořádně postěžovat, že normálně cvičím líp... No co, hlavně že jsem veselej a zdravej, ne?:-P

Pac a pusu,

 Briann

17.-18. května 2014: Jarní Brno

Nastala chvíle, na kterou jsme se s paničkou dlouho připravovali - naše první závody. Vypravili jsme se na Jarní Brno, což jsou závody s mnohaletou tradicí, které probíhají na našem cvičáku.

Protože nám poslední tréninky před závodama moc nešli (co jsme nenaběhali, to já jsem naštěkal:-D ), tak byla panička ještě víc vynervovaná než obvykle. Dokonce párkrát prohlásila, že se na agilitění vykašle a budeme dělat jenom poslušnost (to bych jí teda hnal!).

Začali jsme v sobotu ráno. Po prezenčce nás paní rozhodčí změřila a naměřila nám 48 cm (to je o 2 víc než na výstavě, asi jsem vyrostl :-) ). Zavodění začínalo jumpingem, pokračovali jsme zkouškou a na závěr bylo open agility. Chichi, to byla sranda. Panička popletla parkury, a tak jsme se třikrát diskvalifikovali:-) Ale já jsem si super zaběhal, některý překážky i víckrát, abych všem ukázal, že to fakt umím:-)

V neděli jsme začínali zkouškou. Panička se asi vyspala líp než včera, protože jsem první běh zaběhli úplně celý a až na jedno odmítnutí správně! To bylo radosti! Pak jsem byl chvilku zalezlý v boudičce, než přišel Radovan, že prý si máme jít s paničkou ještě něco zkusit. V ruce měl tyčku ze skočky, tak jsem si říkal, že nás tím bude asi popohánět :-) Nakonec z toho vylezlo něco úpně jiného - Radovan nás slavnostně pasoval na závodníky! Dostali jsme s paničkou medaile a k tomu pytlík s dobrotama (pro mě i pro paničku).

Bohužel nám v neděli počasí moc nepřálo, a tak jsem musel odběhat open agility v dešti a s mokrým kožíškem. To byl ale divný běh, to vám povím - panička se ztratila po druhé skočce a pak už se nevládla najít :-( Tak jsem si zaskákal pro radost a šel se sušit do pelíšku.

Když nás čekal závěrečný jumping, tak se počasí trochu umoudřilo a pršelo o poznání méně. Jumping byl super, takový hodně běhavý, to se nám líbilo. Nebýt jedné opačně skočené překážky, tak jsme to doběhli správně.

Jak hodnotím naše první závody? Kdyby míň pršelo a panička byla míň nervozní, tak by to bylo lepší. Ale myslím, že bilance 5x diskvalifikace a 1x 1.místo v LA1 (mám za něj medaili, to koukáte, co?) není na první závody úplně strašná. Už to, že jsem se na takové závody dostal, je velké vítězství. Za to bych si, paničko, zasloužil pořádnou odměnu (a ti, co nás to všechno naučili a podporovali nás, taky) :-)

Fotky z mých prvních závodů, které nafotila Hanka, najdete zde,

Na závěr tu mám videa, která panička uznala za publikovatelná:-D

 Nedělní LA1

Nedělní jumping

Ještě musíme překleslit závodní parkury, abyste se mohli podívat, co jsem to vlastně běžel:-)

20. dubna 2014: Jsem předskokanem

Po příjezdu z Dětřichovské výstavy jsem si doma pěkně zalezl pod postel a panička se vydala na cvičák (představte si, že beze mě!) grilovat s ostaními agiliťáky. Celou dobu si povídali o agility zkouškách, které tam ten den probíhaly, a o dalších, které budou následující den. Panička se nakonec nechala přesvědčit, aby se ráno se mnou šla podívat na parkur a vyzkoušet si závody nanečisto.

Takže místo nedělního spinkání jsme šli agilitit. Počasí bylo krásné, sluníčko svítilo, panička si prohlížela parkur a já čekal v boudičce a vyštěkával všem okolo, že půjdu taky běhat.

Panička byla hrozně nervozní, ale jinak bych řekl, že nám to šlo docela dobře. Trefili jsme všechny překážky a dokonce ve správném pořadí :-) Sice jsem si neodpustil odskočenou zónu na kladině a poštěkávání během slalomu, ale na poprvé to bylo dobré :-) Doufáme, že nám to příště půjde aspoň z půlky tak jako dneska.

Fotky ze závodu nám opět pořídila naše kamarádka Hanka.

Ještě než se vám ukážu nějaký agiliťácký fotky, tak bych chtěla poděkovat Radovanu Liškovi, že má se mnou a s paničkou tolik trpělivosti a že nás naučil tolik věcí.

Parkur, který jsme běželi (rozhodčí Petr Pupík)

19. dubna 2014: Jsem chovný pes

Vezmu to pěkně od začátku... Před Vánoci jsem byl s paničkou u pana doktora, aby mě prohlídl, jestli mám v pořádku nožičky. Chvilku mě pohlížel zadní tlapky a pak řekl, že luxace pately je 0/0. Nevím sice, co to je, ale panička říkala, že je to dobře. Pak jsem si na chvilku schrupnul. Mezitím mi pan doktor udělal rentgen kyčlí (výsledek B/B).
V dubnu jsme pak vyrazili do Dětřichova na výstavu pořádanou KCHMPP. Byla tam hromada strakáčků. Nejvíc mě štvalo, že jsem si s nima nemohl pořádně poběhat. Nedřív nás čekalo posouzení v kruhu.

 

Už od podzimu vím, jak to na takové psí výstavě chodí, takže když jsem viděl paničku běžet dokola, tak jsem se přidal. Občas jsem si trochu poposkočil, aby všichni viděli, že jsem veselý pes. Pak jsem na paní rozhodčí vycenil zuby, aby viděla, že jich mám plnou pusu. Ještě výstavní postoj a bylo hotovo! Dvounožci to pak všechno zkonzultovali u stolů a mohli jsme za páníčkem:-) Za takovou chvilku jsem zvládl vyhrát pohár a získat ocenění V1, KV a VT. Cenu pro vítěze Dětřichova mi vyfoukla Arlet ze Zlatého Lankastru, ale nedalo se upřít, že se umí víc předvádět než já a navíc to byla fakt pěkná holka.

 Pohár:-)

 Posudek: 27 měs. pes dlouhosrstý, s výbornou hlavou, správný skus, tmavé oko, pevný rovný hřbet, výborné úhlení i pohyb.

Po vystavování jsem se chvilku byli projít v lese. Přidala se k nám ještě jedna strakatá fešanda Bleška ze Studnic. S Bleškou jsme si moc nehráli, protože jsme museli v lese všechno pročmuchat a nasbírat nějaké bodličí a smetí do těch vypraných kožíšků, aby všichni viděli, že se strakáč nebojí nikam vlézt.

Bleška se pak vydala s páníčky domů a my jsme vyrazili k bonitačnímu kruhu.

Než na nás přišla řada, tak jsme docela dlouho čekali, ale aspoň jsme měl čas sežrat ouško, co mi páníčci koupili, a vybrat si nový obojek, abych byl fešák. Čekal jsem, že se zase dvakrát proběhnu, ale tohle trvalo docela dlouho. Prohlíželi mě, měřili a zkoumali, jestli jsem pes jak má být. Pak se ještě dívali do těch papírů z vyšetření DKK a LP. Nakonec to všechno zapsali do bonitačního protokolu a měli jsme to za sebou. 

Když jsem se ptal paničky, k čemu to vlastně bylo, tak mi říkala, že si pak budu moct najít nějakou pěknou strakatou slečnu a budeme mít spolu štěňátka:-) Takže to vypadá, že mě čeká ještě zajímavá budoucnost:-)

Na fotky z Dětřichova se můžete podívat tady

16. března 2014: Trénink ve větru

V neděli foukal vítr jak blázen a panička si vymyslela, že pojedeme trénovat agility. Já jsem byl pro, protože z toho koukaly nějaký odměny a kopec lumpáren, a tak jsem vyrazili na cvičák. Foukalo tak moc, že lítaly skočky na všechny strany:-) Ale jinak to byla sranda, protože jsem si mohl pořádně zaběhat, zaštěkat a pokočkovat se s kamarádama (hlavně s Oxym).
Panička mě o pauzách schovávala do auta. Tak jsem si vždycky vlezl na místo řidiče, abych líp viděl, co se zrovna běhá. Musím mít přece přehled, ne? Zjistil jsem super věc - když dáte tlapky na volant, tak začne auto troubit a přiběhne panička, něco zahurduje, pak mě přesadí zpátky dozadu a nechá mi tam piškot. Tak jsem to ještě párkrát zopakoval, abych těch piškotů dostal víc:-)

Naše kamarádka Hanka nám z tohoto tréninku pořídila spoustu super fotek. Moc děkujeme!

 Zastávka na zóně .

19. ledna. 2014: Narozeninová intenzivka

Normální lidi o víkendu vstávají později než obvykle, v klidu se nasnídají a relaxují. Normální psi o víkendu běhají po zahradě, rozhrabují záhony a honí kočky. My jsme dneska s paničkou vstali dříve než jindy, sbalili batoh a buchty a vyrazili jsme na intenzivní trénink do Horky nad Moravou. Na jaře se totiž chystáme vyzkoušet nějaké závody, tak se musíme pilně připravovat, abysme neudělali ostudu.

Jeli jsme cestou necestou, až jsme přijeli k pěkné koňské hale.

 Dobroty na posilnění:-)

Po chystání parkuru jsme se mohli pustit do běhání. Byl jsem tak moc nadšený, že jsem první část tréninku při běhání ustavičně štěkal. Musím se ale pochlubit, že už jsme měly v trati začleněné všechny typy překážek. A to panička říkala, že se k tomu nikdy nedostaneme, tsss :-)
Druhou půlku tréninku už mě z toho štěkání bolelo v krku, tak jsem přestal, ale zase jsem tu ušetřenou energii investoval do rychlosti, takže panička vždycky doběhla s jazykem na vestě:-)Třeba kvůli mě začne běhat, aby mi stíhala:-)

Kromě nás běhali ještě naši parťáci ze cvičáku, takže jsme tam nebyli sami. Mimo to, že jsme se toho sami dneska hodně naučili, jsme se mohli podívat, jak běhají profesionálové. Náš instruktor Radovat je totiž letošním vicemistrem světa v agility. Dneska měl s sebou svého Oryho, tak jsme jim dělali publikum.

A tohle už jsou naše videa z první půlky tréninku. První sekvence se dařila, u té druhé chvíli trvalo, než jsme ji překonali. Holt musíme ještě makat, než vyrazíme na závody.

Dnešní den není ale vyjímečný jenom tím, že jsme jeli na intenzivní trénink. Dneska jsem měl totiž druhé narozeniny:-) Holt už jsem velký pes:-)

1. prosince 2013: Strakaté lelkování

První adventní neděli jsme strávili venku. Paničce bylo trochu líto, že v okolí Brna nebyla delší dobu žádná pořádná strakatá akce. Mě to taky mrzelo, protože se strakáčema je to vždycky nejlepší honění, bručení a kousání. A tak jsme se rozhodli, že si ji uděláme sami:-) Takže jsme vymysleli trasu a poslali varování na veterinární správu, že 1.12. bude v blízkosti Lelekovic zvýšená koncentrace strakáčů na metr čtvereční.

Kudy jsme tedy šli? Nechali jsme se inspirovat těmito stránkami a zvolili trasu z Vranova přes Lelekovice až do Mokré hory.

Naše putování jsme začali ve Vranově. Účast byla poměrně vysoká, sešlo se celkem sedm strakáčků se svými smečkami. Po řádném přivítání jsme se vydali po červené turistické značce.

Prvním cílem naší cesty bylo lelkovadlo. Pokud nevíte, co lelkovadlo je, pak vězte, že se jedná o past na lelky. Chytání lelků je celkem dřina, ještě dali k lelkovadlu návod na použití:

Polapení lelci.

Po krátkém občerstvení jsme se vydali směrem Babí lom. Tento úsek cesty byl nejnáročnější. Šlo se totiž po skalnatém hřebeni. Já jsem měl co dělat se čtyřma nožičkama a co teprve lidi, co mají nožičky jen dvě! Ale stálo to za to:-)

 Skalní skřítek:-)

Na konci tohoto lezení nás čekala rozhledna. Bylo škoda, že bylo tak pod mrakem a nebylo vidět moc daleko. Za hezkého počasí je prý vidět až do Rakouska. Já jsem se zkoušel dívat za zábradlím dolů a bylo to celkem hluboko, tak jsem toho radši nechal a šel se kousat s ostatníma, co byli taky na rozhledně.

Strakáčci na rozhledně. 

Po návštěvě rozhledny jsme pokračovali po červené až do Lelekovic, kde jsme si dali občerstvení v podobě teplého čaje a horké česnečky. Ti, co měli už uťapané nožičky, se vydali ke svým domovům (většinou rodiče s malými dětmi) a zbytek pokračoval dál po červené až do Mokré hory. To už bylo pěkně po rovince:-)Šlo se celou dobu podél řeky Ponávky. Toho jsem patřičně využil a pořádně jsem se vykoupal:-) Do cíle doběhli jsme doběhli celkem tři strakatí následovaní svými paníčky. Kolik jsem toho naběhal fakt nevím, ale bylo to fakt hodně. Páníčci měli v nohách přibližně 11.5 km.

Děkujeme všem za pěkný výlet!

13. listopadu 2013: Mokrý výlet

Dneska jsme se přes nepřízeň vydali se dvěma strakatými kamarády Ájou a Ronem a jejich paničkami vydali na výlet po Vojance do Bílovic. Mohli jsme pobíhat, štěkat, honit se a prát se o klacky. To poslední jsme dělali asi nejvíc:-) Pršet samozřejmě přestalo na posledním kilometru, takže jsme došli domů mokří a špinaví, ale úžasně spokojení:-) Přece se nebudeme bát trochy vody, ne?

 Radost z pohybu...

 Když jsme se s Ájou se začuchali a klacek si vítězně odnesl Ron:-)

 Hrajeme si na hodné psy. Foťte rychle, je to hloupá hra:-)

Unavenci v šalince.

1. září 2013: Naše první výstava

Dne 1.9.2013 jsme byli na naší první výstavě. Večer před tím mě panička vykoupala, našampónovala a načesala, abych byl prý nejkrásnější. Moc mě to nebavilo, copak jsem nějaká fiflena?
Ráno pršelo, bylo mokro, tak jsem si říkal, že všem ukážu, jak vypadá pořádný prasopes. Ale pak se počasí umoudřilo a ve chvíli, kdy se začalo vystavovat, už bylo po dešti a občas na nás i vykouklo sluníčko.
Panička měla z výstavy trochu strach, protože nikdy žádného pejska nevystavovala. Tak jsem jí musel ukázat, že jsem přece z výstavního rodu, a předvedl jsem se, jak se sluší a patří. Hodnotil nás pan rozhodčí Jančík. Byl na nás hrozně hodný. Napsal nám krásný posudek (přestože panička vystavovala jak největší jelito:-D), pochválil mě za pěkný pohyb, držení těla a prohlásil, že tak pěkného strákáče už dlouho neviděl. Z výstavního kruhu jsem šel s čumákem nahoru:-)

Posudek: Skoro 2 letý pes, správný typ, samčí hlava, korekt. skus i chrup, oko hnědé, ucho stand., výborná stavba těla, úhlení, pohyb, stand. srst, dobré rozložení barev.

Odnesl jsem si ocenění V1, medaili pro krajského vítěze v mezitřídě a pohár za druhé místo mezi psy neuznaných plemen.

Ze všech těch titulů si nejvíc vážím diplomu z vepřového ucha, který jsem na místě sežral. Pak jsem si vybral plyšovou pískací žirafu, abych měl s kým doma spát, když jsou páníčci v práci:-)

A na závěr pár fotek:-) (Další fotky na na rajčeti)

 Prohlížení zubů.

 Předvedení v pohybu.

 Výstavní postoj:-)

 Medailová (kdybyste ji neviděli, tak ji mám na krku mezi chlupama)

 Pohárová s Oxym a s paničkama:-)

 Pohárová s Oxym:-)

13. - 19. července 2013: Agility tábor 2013

V létě jsme s paničkou strávili na soustředění agility na našem cvičáku. Pro ty, co nevědí, co je agility - jedná se o psí sport, kdy pes skáče přes překážky. Je to fakt sranda, takže kdo máte doma čtyřnohého kamaráda, tak si to vyzkoušejte, stojí to za to:-)
Vyráželi jsme v neděle v poledne. Začalo to dobře - panička zapomněla jsem doma židličky, tak jsme se ještě vraceli:-D To byl super týden, byli jsme pořád venku, spali jsme ve stanu, bylo tam psů jako psů a dostal jsem novou hračku... V neděli jsme rovnou začali cvičit. Mně to běhání to vcelku šlo (teda ne že bych byl nějak vychloubal), ale panička se po dvou týdnech bez agilitění motala a zapomínala překážky. Naštěstí se to postupem času začalo zlepšovat:-)

Spolu s námi si agiliťáckou dovolenou udělaly i ostatní pejsci, se kterými chodíme přes rok cvičit, takže o zábavu bylo postaráno. Kromě cvičení jsme se chodili s pejskama koupat a po večerech jsme odopočívali a páníčci si povídali. Prostě super týden :-D

Ve středu odpoledne nás ale páníčci nechali v pelíškách a vydali se na stezku po indiciích, kterou pro ně nachystal náš instruktor. Cesta končila v lama-centru, kde chovají lamy - alpaky.  Panička říkala, že si je mohli i nakrmit a pohladit.

V pátek ráno mi bylo trochu blbě, a tak jsme valili na veterinu. Naštěstí se ukázalo, že je to z horka a z únavy, tak jsem dostal vitamíny a odpočinek. Páteční dopoledne strávil spinkáním v boudičce a panička aspoň poctivě studovala parkury. Odpoledne jsme si dali pár překážek pro radost a v sobotu už jsme cvičili.

Po návratu do civilizace jsme oba odpadli a chrápali a chrápali:-D

Takže podtrženo, sečteno: Tábor byl super, hodně jsme se naučili, já jsem začal rychleji běhat a panička se začala líp orientovat. A víte, co je úplně nejlepší? Našel jsem si skvělého kamaráda Oxyho!

Chtěli bychom na tomto místě poděkovat super partě, bez které by soustředění bylo smutné, pejskům, že byli všichni hodní a nezlobili, a hlavně našemu instruktorovi, který měl s námi hromadu trpělivosti. Příště jedeme zas!:-)

Za krásné fotky děkujeme Darje Caletkové, více na rajčeti.

 Já a Oxy:-)

 Celá sestava:-)

 Lamy

Závody v žebrání o piškot

A na závěr video jednoho běhu, který se nám moc povedl:-)

1. května 2013: Jak jsme skládali ZOPku

Jak už jsem na začátku prozradil, snažím se páníčky trochu vycvičit a tak s nimi chodím na cvičák.

Koncem března nám náš instruktor oznámil, že 1.5.2013 jsou zkoušky z poslušnosti (ZOP) a že to máme jít zkusit. Sice jsem nevěděl, co to znamená, ale panička říkala, že jo. A tak jsme celý duben cvičili a cvičili a cvičili... A pořád nám to odložení nešlo a nešlo a nešlo (a koho by taky bavilo jen tak ležet, když může pobíhat, že?)...
Nakonec nastal den D. Ráno jsme vstávali brzo. Panička pořád kontrolovala, jestli máme všechny doklady a ostatní věci. Kdyby místo toho radši vzala dva párky navíc :-)
Hej, tam bylo spoustu psů, co jsem neznal. Chtěl jsem si to všechno pořádně očuchat, ale páníčci to nějak nechápali. Prý teď není čas na hraní, ale že se bude něco dít. Tak jsem byl zvědavý, co to bude...

Nastoupili jsme na cvičební plac, pořádně jsem pozdravil pana rozhodčího a šli jsem na to. Začínalo se mým nejoblíbenějším povelem - "volno". Tak jsem jim ukázal, jak se to dělá. Pak mě panička přivovala, ale já jsem si zrovna všimnul, že je tam kos. Tak jsem toho drzouna zahnal a pak jsem to vzal k paničce. Koukám na ni, čekám na pamlsky jako vždycky a ono nic! Co to je za divný cvičení? Na cvičení se přece dávají pamlsky,ne?
Nepomohl mi ani super somrovací pohled. Místo odměny se pokračovalo ve cvičení. U chůze na vodítku jsem si aspoň trochu počuchal, protože přece musím vědět, kudy se jde, ne? :-) Pak panička odepla vodítko a zase k noze. Kouknu na ní a dívám se, že je nějaká nervozní a smutná. Tak si říkám, že to by v tom byl čert abych ji nerozveselil! Tak jsem začal poskakovat a pobíhat kolem ní pěkně dokola... No, trochu to pomohlo, ale prý to je za nula bodů za chůzi u nohy bez vodítka. No co, aspoň jsem se pěkně proběhl:-) Pak následovalo odložení. Panička na mě celou dobu koukala, tak jsem taky koukal a ležel. Za to nic nedělání jsem dostal pochvalu jako hrom! :-D

Pak nastalo dlouhé čekání plné nervů a počítání bodů, které můžeme ještě ztratit. Druhou půlku jsme naše skóre vylepšili. Cviky ve skupince nám šly dobře a chůze po nepříjemných materiálech a přenášení jsme zvládli taky dobře... Podtrženo,  sečteno - vysloužili jsme si plných 85 bodů a zkoušku jsme složili se známkou "velmi dobře". Panička byla šťastná jak blecha a já jsem za odměnu dostal hromadu dobrot a mohl jsem si jít pořádně poběhat.

Na tomto místě bychom chtěli poděkovat velmi pozitivnímu a toleratnímu rozhodčímu, který nám prominul kde co. Největší dík patří samozřejmě Radovanu Liškovi za pevné nervy a hromadu trpělivosti, kterou prokázal, když se nás snažil něco naučit :-)

Zde vidíte pozkouškovou fotku. 

Podstatný je ten papír, co má panička v ruce :-)

24. března 2013: Strakatá vycházka do Adamova

V neděli 24.3.2013 jsem vytáhl paničku na strakatou vycházku do Adamova. Výlet pořádala naše kamarádka Verča se strakáčem Luskem. Po dlouhé době jsme cestovali vlakem. Bylo to tam super! Tolik strakatých kamarádů na hraní, honění a dovádění :-) Užil jsem si spoustu srandy, všechny jsem pořádně oslintal a okousal, jak se na správného strakáčka sluší a patří. Panička si užila krásnou Adamovskou krajinu, pěkný výhled a spoustu srandy s ostatními páníčky a pejsky. Po třinácti kilometrech jsme si v místní hospůdce dali česnečku a čaj (já jsem teda dostal vodu a zakempil jsem pod stolem) a pak směle pokračovali k domovu. Teda Vám teda povím, byl jsem pěkně utahaný, ale panička určitě taky. Příště vyrazíme zas:-)

Pokud se chcete podívat na fotky, které se nám podařilo udělat, najdete je  tady Omlouváme se za kvalitu, jednak nemáme nějak kvalitní foťák a jednak panička je fotograf na baterky.

Přivítání

Ahoj návštěvníci,

vítám Vás na mém blogu. Dovolte mi, abych se Vám představil. Jmenuji se Briann Pharlap a jsem příslušníkem plemene Český strakatý pes. Pro ty, co mě neznají osobně, tak vězte, že až mě jednou uvidíte, tak mě stopro poznáte, jsem totiž vítací typ ;-)
Co bych Vám tak o sobě ještě pověděl? Bydlím se svými páníčky v Brně a protože je chci dobře vychovat, tak s nimi chodím na cvičák k Radovanovi Liškovi na poslušnost a na agility. Na tomto blogu bych Vám chtěl čas od času povědět o svých zážitcích a psích trampotách.

Pac a pusu,

Váš Briann