PF 2015

Ještě není ani půlka prosince, ale panička už rozhodla, že je správný čas na PFko:-)
Takže  Vám se svými páníčky přeju, abyste si užili svátky se svými zvířecími a člověčími smečkami a do roku 2015 vykročte tou správnou packou!

Briann a jeho smečka:-)

7.prosinec 2014: Vánoční Brno

Chcete vědět, kde jsem v neděli byl? Na Vánočním Brně, což byly agility závody v hale u nás na cvičáku.

Celá akce byla opravdu ve vánočním duchu - hala byla vyzdobená, vedle parkuru stál stromeček a organizátorský tým spolu s pomocníky chodili po hale v červených čepičkách, aby je bylo pěkně vidět.

Naše liščí parta běhala v nových tričkách s lištičkou. Tady je foto přímo z výroby.

A jak se nám dařilo? Jumping jsme doběhli s jednou chybou a jedním odmítnutím. Za další dva běhy - zkoušku a open agility - jsme si vysloužili disk. Já jsem samozřejmě běhal, jak jsem nejrychleji mohl, a štěkal o sto šest:-) Taky jsem za to dostal uzený uši a kilo škvarků (ty jsem teda ještě nesnědl, panička mi je schovala do lednice).

Chtěl bych poděkovat celé sestavě lidiček, co tam byla. Užili jsme si krásnou neděli a večer jsme pak odpadli do pelíšků a byli krásně unavení:-)

A co jsme teda běželi? Super parkury od rozhodčího Petra Pupíka:-)

No a abyste viděli, že jsem tam opravdu byl, tak přidávám nějaké agiliťácké fotky, které jako vždy nafotila Hanka Ampapová. Děkujeme:-)

5.-8. srpen 2014: Strakatý bojovník

Musím se pochlubit ještě s jedním zážitkem z letošního léta. Moje panička má kromě mě ještě další koníčky - věnuje se LARPu (Live Action Role Playing) a historickému šermu. Se šermíři už jsem párkrát vyrazil. Sice vždycky tvrdí, že si mě upečou, ale jinak nejsou nebezpeční:-)

Letos jsem přičichl i k tomu larpu. Stal jsem se na pár dní členem elitní skupiny Klanu Růže a vyrazil bojovat proti zlu ve všech podobách - potkal jsem duchy, vlkodlaky, nekromanty, nepřátelskou armádu... A se vším jsem se vypořádal, jak se sluší a patří. Mezi moje speciální schopnosti patřil odstrašující štěkot, podražení, oslintání a paralýza roztomilostí:-) Nejlepší na tom stejně bylo, že jsem si mohl několik dní běhat na volno v lese a měl jsem okolo sebe dostatek lidí na drbání.


A teď nějaké fotky, abyste viděli, že jsem tam opravdu byl:-) Pokud by vás zajímalo, kde jsme strávili s paničkou část naší dovolené, tak vězte, že jsme bydleli pod dubem na hradě Pravda. Sice jsme měli postavený stan, ale kdo by spal ve stanu, když je venku tak krásná noc a okolo stromu je dobrá společnost:-)

 Klan Růže

 Útok!

Nakonec jsem se rozhodl, že děti nežeru:-)

Svým zbarvením jsem se mezi zobmíky ztratil...

Zkoušeli jste chytit vítr holýma rukama? My ne, nejsme hloupí, vzali jsme si na to lano!

Takže páníčci, pokud někdo přemýšlíte nad tím, jestli vezmete pejsky na LARP a podobné kratochvíle, tak neváhejte. Já tam byl a bylo to super:-)

13.-19.7.2014: Agility tábor 2014

Rok se s rokem sešel a nastal čas zopakovat si agiliťácký tábor s Radovanem Liškou. Celý rok jsme se na to s paničkou těšili. Letos už jsme vyrazili do pokročilejší skupiny, kde s námi běhali naši psí kamarádi, se kterými chodíme celý rok na tréninky.
Řeknu vám, takový agitábor je pěkná makačka. Ráno vstáváte brzy, abyste stihli první trénink ještě před tím, než bude vedro. Pak si dáte na chvilku oraz a pak už si musíte jít hrát s ostatními, protože bez vás by to hraní určitě nezvládli. No a hlavně se musíte po obědě zajít vykoupat do našeho super jezírka. Po odpoledním šlofíčku se musí zase cvičit:-) A tak je to dokola celý týden. Uznejte sami, že lepší prázdniny si takový strakatec nemůže přát.
Letos to byla o to větší zábava, protože byl nachystaný parkur i pro páníčky. Kdybyste viděli, jak pomalu běželi ten slalom! A to mají jen dvě nožičky. My máme čtyři a zvládáme to daleko rychleji:-)

Z tábora jsem si toho odvezl hromadu zážitků, spoustu nápadů na nové lumpárny, panička si dovezla sešit se spoustou parkurů a hlavu plnou rad, které snad brzy zúročíme na závodech.

A teď nejaké ty fotečky (ostatní najdete na našem rajčeti nebo na rajčeti naší kamarádky Hanky )

 

Než půjdeme na řadu, tak se pořádně nasnídáme:-)

Já a Oxík v naší táborové rezidenci.

Nejlepší hraní je samozřejmě v písku:-)

A tady je kompletní sestava. Děkujeme za krásný týden:-)

1. června 2014: Strakatý den

Všichni víte, že první den v červnu je mezinárodní den dětí. A protože my strakatí jsme věčná štěňata, tak jsme si s paničkou řekli, že by bylo fajn, kdybysme ho strávili s ostatními strakáčky dohromady.
Naše cesta vedla údolím Říčky a celkem jsme naťapali asi 12 km.

Na místo se dá pěkně dojet i brněnským MHD, takže se brňáci můžou inspirovat:-)

Vycházková sestava:-)

Odkaz na další fotky najdete zde

24.května 2014: ZZO - Zkouška se Zadkem Odřeným

Tak jsem se právě probral z odpoledního odpočinku a musím vám povědět, co se dneska dělo. Skládali jsme totiž zkoušku z poslušnosti, tentokrát to byla ZZO. A jak mi to vlastně probíhalo? Řeknu vám, že to byla celkem sranda, já jsem si to fakt užil:-)

Začínal jsem chůzí u nohy (čuch sem, čuch tam, abych věděl, kudy cesta vede:-) ). Po odpoutání z vodítka jsem na povel "VOLNO" odběhl za kámošem Oxym, který čekal na odložení. Ale pak jsem se teda nechal přivolat, aby se neřeklo... Dál se pokračovalo v chůzi u nohy, pak sedni - lehni a odložení za pochodu. To docela umím, takže jsem se choval jako slušný pes. Po něm následoval aport. Ten jsme trénovali hodně dlouho a stál nás hodně práce, tak jsem se rozhodl, že si cvik pořádně vychutnám. Počkal jsem, až panička odhodí, vzorově jsem vyběhl a pak jsem začal předvádět, co s tou činkou umím. Chytil jsem ji za jeden konec, pak za druhej, usmál jsem se na paničku a na pana rozhodčího, popadl jsem činku a donesl ji k paničce. Ta se teda trochu šklebila, ale přece se tím nenechám rozhodit, ne? Čekalo nás poslední odložení. Tak jsem si lehl, chvíli koukal po všech vejrech a když už jsem toho měl dost, tak jsem se zvedl. Bohužel mi nebyl dopřán žádný pohyb a na rozkaz pana rozhodčího jsem byl opět položen. Ach jo, tak jsem se po zbytek ležení tvářil jako maximálně utýraný pes... Potom si nás pan rozhodčí zavolal, že nám poví bodování:

Přivolání: 6 

Ovladatelnost na vodítku: 7 

Sedni - lehni: 10

Odložení za pochodu: 9

Aport volný: 5

Odložení psa: 5

Celkem: 42 s odřenýma ušima i ocasem

Ale mám to, ne? :-) Pak jsme měli pauzu a já jsem se zatím mohl očuchat s ostatníma pejskama a fenkama. Speciální cviky (přivolání za ztížených podmínek, chování psa ve skupině osob chování přivázaného psa) jsem zvládl dobře. Při tom jsme si pěkně popovídali s panem rozhodčím. Dokonce se smál, že to volno vždycky beru strašně zodpovědně:-)

Když jsme přijeli domů, tak jsem dostal za odměnu dobroty a panička si mohla pořádně postěžovat, že normálně cvičím líp... No co, hlavně že jsem veselej a zdravej, ne?:-P

Pac a pusu,

 Briann

17.-18. května 2014: Jarní Brno

Nastala chvíle, na kterou jsme se s paničkou dlouho připravovali - naše první závody. Vypravili jsme se na Jarní Brno, což jsou závody s mnohaletou tradicí, které probíhají na našem cvičáku.

Protože nám poslední tréninky před závodama moc nešli (co jsme nenaběhali, to já jsem naštěkal:-D ), tak byla panička ještě víc vynervovaná než obvykle. Dokonce párkrát prohlásila, že se na agilitění vykašle a budeme dělat jenom poslušnost (to bych jí teda hnal!).

Začali jsme v sobotu ráno. Po prezenčce nás paní rozhodčí změřila a naměřila nám 48 cm (to je o 2 víc než na výstavě, asi jsem vyrostl :-) ). Zavodění začínalo jumpingem, pokračovali jsme zkouškou a na závěr bylo open agility. Chichi, to byla sranda. Panička popletla parkury, a tak jsme se třikrát diskvalifikovali:-) Ale já jsem si super zaběhal, některý překážky i víckrát, abych všem ukázal, že to fakt umím:-)

V neděli jsme začínali zkouškou. Panička se asi vyspala líp než včera, protože jsem první běh zaběhli úplně celý a až na jedno odmítnutí správně! To bylo radosti! Pak jsem byl chvilku zalezlý v boudičce, než přišel Radovan, že prý si máme jít s paničkou ještě něco zkusit. V ruce měl tyčku ze skočky, tak jsem si říkal, že nás tím bude asi popohánět :-) Nakonec z toho vylezlo něco úpně jiného - Radovan nás slavnostně pasoval na závodníky! Dostali jsme s paničkou medaile a k tomu pytlík s dobrotama (pro mě i pro paničku).

Bohužel nám v neděli počasí moc nepřálo, a tak jsem musel odběhat open agility v dešti a s mokrým kožíškem. To byl ale divný běh, to vám povím - panička se ztratila po druhé skočce a pak už se nevládla najít :-( Tak jsem si zaskákal pro radost a šel se sušit do pelíšku.

Když nás čekal závěrečný jumping, tak se počasí trochu umoudřilo a pršelo o poznání méně. Jumping byl super, takový hodně běhavý, to se nám líbilo. Nebýt jedné opačně skočené překážky, tak jsme to doběhli správně.

Jak hodnotím naše první závody? Kdyby míň pršelo a panička byla míň nervozní, tak by to bylo lepší. Ale myslím, že bilance 5x diskvalifikace a 1x 1.místo v LA1 (mám za něj medaili, to koukáte, co?) není na první závody úplně strašná. Už to, že jsem se na takové závody dostal, je velké vítězství. Za to bych si, paničko, zasloužil pořádnou odměnu (a ti, co nás to všechno naučili a podporovali nás, taky) :-)

Fotky z mých prvních závodů, které nafotila Hanka, najdete zde,

Na závěr tu mám videa, která panička uznala za publikovatelná:-D

 Nedělní LA1

Nedělní jumping

Ještě musíme překleslit závodní parkury, abyste se mohli podívat, co jsem to vlastně běžel:-)

20. dubna 2014: Jsem předskokanem

Po příjezdu z Dětřichovské výstavy jsem si doma pěkně zalezl pod postel a panička se vydala na cvičák (představte si, že beze mě!) grilovat s ostaními agiliťáky. Celou dobu si povídali o agility zkouškách, které tam ten den probíhaly, a o dalších, které budou následující den. Panička se nakonec nechala přesvědčit, aby se ráno se mnou šla podívat na parkur a vyzkoušet si závody nanečisto.

Takže místo nedělního spinkání jsme šli agilitit. Počasí bylo krásné, sluníčko svítilo, panička si prohlížela parkur a já čekal v boudičce a vyštěkával všem okolo, že půjdu taky běhat.

Panička byla hrozně nervozní, ale jinak bych řekl, že nám to šlo docela dobře. Trefili jsme všechny překážky a dokonce ve správném pořadí :-) Sice jsem si neodpustil odskočenou zónu na kladině a poštěkávání během slalomu, ale na poprvé to bylo dobré :-) Doufáme, že nám to příště půjde aspoň z půlky tak jako dneska.

Fotky ze závodu nám opět pořídila naše kamarádka Hanka.

Ještě než se vám ukážu nějaký agiliťácký fotky, tak bych chtěla poděkovat Radovanu Liškovi, že má se mnou a s paničkou tolik trpělivosti a že nás naučil tolik věcí.

Parkur, který jsme běželi (rozhodčí Petr Pupík)

19. dubna 2014: Jsem chovný pes

Vezmu to pěkně od začátku... Před Vánoci jsem byl s paničkou u pana doktora, aby mě prohlídl, jestli mám v pořádku nožičky. Chvilku mě pohlížel zadní tlapky a pak řekl, že luxace pately je 0/0. Nevím sice, co to je, ale panička říkala, že je to dobře. Pak jsem si na chvilku schrupnul. Mezitím mi pan doktor udělal rentgen kyčlí (výsledek B/B).
V dubnu jsme pak vyrazili do Dětřichova na výstavu pořádanou KCHMPP. Byla tam hromada strakáčků. Nejvíc mě štvalo, že jsem si s nima nemohl pořádně poběhat. Nedřív nás čekalo posouzení v kruhu.

 

Už od podzimu vím, jak to na takové psí výstavě chodí, takže když jsem viděl paničku běžet dokola, tak jsem se přidal. Občas jsem si trochu poposkočil, aby všichni viděli, že jsem veselý pes. Pak jsem na paní rozhodčí vycenil zuby, aby viděla, že jich mám plnou pusu. Ještě výstavní postoj a bylo hotovo! Dvounožci to pak všechno zkonzultovali u stolů a mohli jsme za páníčkem:-) Za takovou chvilku jsem zvládl vyhrát pohár a získat ocenění V1, KV a VT. Cenu pro vítěze Dětřichova mi vyfoukla Arlet ze Zlatého Lankastru, ale nedalo se upřít, že se umí víc předvádět než já a navíc to byla fakt pěkná holka.

 Pohár:-)

 Posudek: 27 měs. pes dlouhosrstý, s výbornou hlavou, správný skus, tmavé oko, pevný rovný hřbet, výborné úhlení i pohyb.

Po vystavování jsem se chvilku byli projít v lese. Přidala se k nám ještě jedna strakatá fešanda Bleška ze Studnic. S Bleškou jsme si moc nehráli, protože jsme museli v lese všechno pročmuchat a nasbírat nějaké bodličí a smetí do těch vypraných kožíšků, aby všichni viděli, že se strakáč nebojí nikam vlézt.

Bleška se pak vydala s páníčky domů a my jsme vyrazili k bonitačnímu kruhu.

Než na nás přišla řada, tak jsme docela dlouho čekali, ale aspoň jsme měl čas sežrat ouško, co mi páníčci koupili, a vybrat si nový obojek, abych byl fešák. Čekal jsem, že se zase dvakrát proběhnu, ale tohle trvalo docela dlouho. Prohlíželi mě, měřili a zkoumali, jestli jsem pes jak má být. Pak se ještě dívali do těch papírů z vyšetření DKK a LP. Nakonec to všechno zapsali do bonitačního protokolu a měli jsme to za sebou. 

Když jsem se ptal paničky, k čemu to vlastně bylo, tak mi říkala, že si pak budu moct najít nějakou pěknou strakatou slečnu a budeme mít spolu štěňátka:-) Takže to vypadá, že mě čeká ještě zajímavá budoucnost:-)

Na fotky z Dětřichova se můžete podívat tady

16. března 2014: Trénink ve větru

V neděli foukal vítr jak blázen a panička si vymyslela, že pojedeme trénovat agility. Já jsem byl pro, protože z toho koukaly nějaký odměny a kopec lumpáren, a tak jsem vyrazili na cvičák. Foukalo tak moc, že lítaly skočky na všechny strany:-) Ale jinak to byla sranda, protože jsem si mohl pořádně zaběhat, zaštěkat a pokočkovat se s kamarádama (hlavně s Oxym).
Panička mě o pauzách schovávala do auta. Tak jsem si vždycky vlezl na místo řidiče, abych líp viděl, co se zrovna běhá. Musím mít přece přehled, ne? Zjistil jsem super věc - když dáte tlapky na volant, tak začne auto troubit a přiběhne panička, něco zahurduje, pak mě přesadí zpátky dozadu a nechá mi tam piškot. Tak jsem to ještě párkrát zopakoval, abych těch piškotů dostal víc:-)

Naše kamarádka Hanka nám z tohoto tréninku pořídila spoustu super fotek. Moc děkujeme!

 Zastávka na zóně .

19. ledna. 2014: Narozeninová intenzivka

Normální lidi o víkendu vstávají později než obvykle, v klidu se nasnídají a relaxují. Normální psi o víkendu běhají po zahradě, rozhrabují záhony a honí kočky. My jsme dneska s paničkou vstali dříve než jindy, sbalili batoh a buchty a vyrazili jsme na intenzivní trénink do Horky nad Moravou. Na jaře se totiž chystáme vyzkoušet nějaké závody, tak se musíme pilně připravovat, abysme neudělali ostudu.

Jeli jsme cestou necestou, až jsme přijeli k pěkné koňské hale.

 Dobroty na posilnění:-)

Po chystání parkuru jsme se mohli pustit do běhání. Byl jsem tak moc nadšený, že jsem první část tréninku při běhání ustavičně štěkal. Musím se ale pochlubit, že už jsme měly v trati začleněné všechny typy překážek. A to panička říkala, že se k tomu nikdy nedostaneme, tsss :-)
Druhou půlku tréninku už mě z toho štěkání bolelo v krku, tak jsem přestal, ale zase jsem tu ušetřenou energii investoval do rychlosti, takže panička vždycky doběhla s jazykem na vestě:-)Třeba kvůli mě začne běhat, aby mi stíhala:-)

Kromě nás běhali ještě naši parťáci ze cvičáku, takže jsme tam nebyli sami. Mimo to, že jsme se toho sami dneska hodně naučili, jsme se mohli podívat, jak běhají profesionálové. Náš instruktor Radovat je totiž letošním vicemistrem světa v agility. Dneska měl s sebou svého Oryho, tak jsme jim dělali publikum.

A tohle už jsou naše videa z první půlky tréninku. První sekvence se dařila, u té druhé chvíli trvalo, než jsme ji překonali. Holt musíme ještě makat, než vyrazíme na závody.

Dnešní den není ale vyjímečný jenom tím, že jsme jeli na intenzivní trénink. Dneska jsem měl totiž druhé narozeniny:-) Holt už jsem velký pes:-)

1. prosince 2013: Strakaté lelkování

První adventní neděli jsme strávili venku. Paničce bylo trochu líto, že v okolí Brna nebyla delší dobu žádná pořádná strakatá akce. Mě to taky mrzelo, protože se strakáčema je to vždycky nejlepší honění, bručení a kousání. A tak jsme se rozhodli, že si ji uděláme sami:-) Takže jsme vymysleli trasu a poslali varování na veterinární správu, že 1.12. bude v blízkosti Lelekovic zvýšená koncentrace strakáčů na metr čtvereční.

Kudy jsme tedy šli? Nechali jsme se inspirovat těmito stránkami a zvolili trasu z Vranova přes Lelekovice až do Mokré hory.

Naše putování jsme začali ve Vranově. Účast byla poměrně vysoká, sešlo se celkem sedm strakáčků se svými smečkami. Po řádném přivítání jsme se vydali po červené turistické značce.

Prvním cílem naší cesty bylo lelkovadlo. Pokud nevíte, co lelkovadlo je, pak vězte, že se jedná o past na lelky. Chytání lelků je celkem dřina, ještě dali k lelkovadlu návod na použití:

Polapení lelci.

Po krátkém občerstvení jsme se vydali směrem Babí lom. Tento úsek cesty byl nejnáročnější. Šlo se totiž po skalnatém hřebeni. Já jsem měl co dělat se čtyřma nožičkama a co teprve lidi, co mají nožičky jen dvě! Ale stálo to za to:-)

 Skalní skřítek:-)

Na konci tohoto lezení nás čekala rozhledna. Bylo škoda, že bylo tak pod mrakem a nebylo vidět moc daleko. Za hezkého počasí je prý vidět až do Rakouska. Já jsem se zkoušel dívat za zábradlím dolů a bylo to celkem hluboko, tak jsem toho radši nechal a šel se kousat s ostatníma, co byli taky na rozhledně.

Strakáčci na rozhledně. 

Po návštěvě rozhledny jsme pokračovali po červené až do Lelekovic, kde jsme si dali občerstvení v podobě teplého čaje a horké česnečky. Ti, co měli už uťapané nožičky, se vydali ke svým domovům (většinou rodiče s malými dětmi) a zbytek pokračoval dál po červené až do Mokré hory. To už bylo pěkně po rovince:-)Šlo se celou dobu podél řeky Ponávky. Toho jsem patřičně využil a pořádně jsem se vykoupal:-) Do cíle doběhli jsme doběhli celkem tři strakatí následovaní svými paníčky. Kolik jsem toho naběhal fakt nevím, ale bylo to fakt hodně. Páníčci měli v nohách přibližně 11.5 km.

Děkujeme všem za pěkný výlet!

13. listopadu 2013: Mokrý výlet

Dneska jsme se přes nepřízeň vydali se dvěma strakatými kamarády Ájou a Ronem a jejich paničkami vydali na výlet po Vojance do Bílovic. Mohli jsme pobíhat, štěkat, honit se a prát se o klacky. To poslední jsme dělali asi nejvíc:-) Pršet samozřejmě přestalo na posledním kilometru, takže jsme došli domů mokří a špinaví, ale úžasně spokojení:-) Přece se nebudeme bát trochy vody, ne?

 Radost z pohybu...

 Když jsme se s Ájou se začuchali a klacek si vítězně odnesl Ron:-)

 Hrajeme si na hodné psy. Foťte rychle, je to hloupá hra:-)

Unavenci v šalince.